Obsah
Existuje tolik plemen kuřat, která dnes na farmách a zahradních pozemcích v Rusku nenajdete. Mnoho lidí chová kuřata nejen pro maso a vejce, ale také pro dekorativní účely a podobných plemen je stále více. Ale v obrovských oblastech naší vlasti se ukazuje, že existuje plemeno kuřat, které je uznáváno po celém světě jako vzor v mnoha ohledech, ale především pro svou krásu. Pavlovská kuřata jsou navíc uznávána jako téměř nejstarší plemeno kuřat v historii Ruska. Jsou podobní starověkým fosilním zvířatům, o jejichž oživení sní každý zájemce o paleontologii.
Pokud jde o pavlovské plemeno kuřat, je to skoro jako pták Phoenix, byl oživen z úplného zapomnění v osmdesátých letech minulého století díky úsilí několika nadšených chovatelů, kteří působili i v úplně jiných částech Ruska. V tuto chvíli lze jednoznačně hovořit o kompletní obnově tohoto plemene, i když jeho osud byl velmi těžký.
Historie plemene
Částečně kvůli starobylosti svého původu, částečně kvůli nedostatku písemných důkazů je samotná historie vzhledu pavlovského kuřecího plemene stále bohužel zahalena temnotou.
Je známo pouze to, že první kuřata tohoto plemene byla chována ve vesnici Pavlovo v provincii Nižnij Novgorod, odkud vlastně pochází jejich jméno. Tato vesnice a její obyvatelé se po celém Rusku proslavili nejen svými kuřaty. V dávných dobách se mu říkalo Vulcanovo, protože hlavním řemeslem, které vlastnil téměř každý dospělý muž ve vesnici, bylo kovářství. Pravděpodobně díky tomu, že kovářství bylo na Rusi vysoce ceněno, byly obyvatelům obce zvláštním výnosem císařovny Kateřiny II. vydány pasy, se kterými se mohli volně pohybovat nejen po celém Rusku, ale i za jeho hranicemi a obchodovat se svými výrobky. I když zároveň ve zbytku Ruska vzkvétalo nevolnictví, měli Pavlovci možnost při svých cestách přivážet různé divy z dalekých zemí a ne nadarmo se proslavili šlechtěním jedinečného citronu pavlovského, který rostl a nesl ovoce téměř v každé chýši.
Podíleli se také na chovu různých plemen ptáků: hus, kuřat, kanárů atd. Obyvatelé vesnice Pavlovo byli zjevně úžasně talentovaní ve všem, protože se jim podařilo vyšlechtit, a dokonce udržet čistotu, plemeno kuřat. s velmi složitou recesivní genetikou.
Od 19. století se pavlovické plemeno kuřat začalo šířit do mnoha zemí Evropy a Asie, kde se mu dostalo patřičného uznání a teprve ve své domovině bylo téměř zapomenuto. Kvůli pohrdavému přístupu k domácím plemenům a preferenci v těch letech ke všemu cizímu bylo pavlovské plemeno kuřat téměř na pokraji vyhynutí. I když tehdy, na přelomu 19. – 20. století, se vyhynutí plemene přesto podařilo zabránit.
V roce 1878 byla pavlovská kuřata prezentována v Moskvě na mezinárodní výstavě a v roce 1899 získala status národního plemene. Pak ale nastala revoluce v roce 1917, občanská válka a následující roky vyvlastňování, kdy bylo mnoho plemen drůbeže a zvířat ztraceno nebo vzájemně smícháno.
A teprve koncem minulého století se podařilo doslova obnovit pavlovianské plemeno v podobě, v jaké existovalo na počátku 20. století.
Popis plemene
Pavlovská kuřata, jejichž popis plemene následuje níže, jsou malý, silně stavěný, vousatý chocholatý pták s nohama pokrytými hustým peřím.
- Živá hmotnost kohouta tohoto plemene je asi 1,5-2,2 kg, respektive kuře váží asi 1,3-1,5 kg;
- Hlava je kulatá, středně velká. Zobák je téměř rovný, jeho barva závisí na barvě opeření, tenký;
- Oči jsou dosti velké, kulaté, tmavé;
- Hřeben je jednou z hlavních charakteristik plemene. Existují tři odrůdy, ale třetí se obvykle vyřazuje. V ideálním případě by hřeben měl mít kulatou nebo oválnou základnu a vyrůstat nahoru ve formě snopu, a pak se rozpadat ve všech směrech jako druh fontány. Existují také hřebeny ve tvaru přilby, užšího tvaru, stlačené po stranách a mírně skloněné dopředu. Zároveň se nerozpadají a nezasahují do vidění ptáků. Třetí typ hřebene, kdy se velmi rozpadá a narušuje vidění, je považován za vadu plemene;
- Hřeben je velmi malý, připomíná rohy. Náušnice jsou velmi malé, těžko rozlišitelné kvůli peřím vousů. Vousy a kotlety jsou dobře vyvinuté, husté a pokrývají většinu obličeje a hrdla. Samotný obličej je červený;
- Krk není dlouhý a také pokrytý hustým peřím.Křídla jsou široká, středně velká, obvykle pevně přitisknutá. Ocas je plný, krásně splývající v pravém úhlu k hřbetu;
- Bérec je také hustě osrstěný, výrazným znakem je na něm tzv. jestřábí chocholka. U ptáků je peří v oblasti kolenního kloubu uspořádáno do vějíře ve tvaru lžíce, takže když si kuře dřepne, vytvoří se mu pod nohama jakési peříčko, díky kterému může spát i ve sněhu ;
- Metatarsus (tzv. spodní části nohou, holé u běžných kuřat) jsou modré nebo šedé barvy, hustě opeřené, přičemž peří jsou přitisknutá k metatarzu a neodstávají do strany, jako u jiných chlupatých -nohá plemena kuřat;
- Prsty musí být čtyři, všechny musí mít osrstění, alespoň čtvrtinu délky.
Vzhled kuřete a pavlovského kohouta je dosti podobný, až na to, že u kohoutů je ocas mnohem výraznější a široce rozprostřený. Kuře ve skutečnosti nemá náušnice. Ale kupodivu jsou hřeben, kotlety a vousy u kuřat obvykle vyvinutější než u kohouta.
Mnoho začátečníků, kteří s chovem pavloviánů teprve začínají, se zajímá o to, v jakém věku a jak dokážou odlišit slepice od kohouta. V tomto ohledu je plemeno poměrně obtížné, je nepravděpodobné, že bude možné určit pohlaví dříve než za dva měsíce. Ptáci se umí dobře maskovat, ale přesto lze zaznamenat některé znaky.
- U slepic hřeben vypadá spíše jako kulatý klobouk, zatímco u kohoutů je hřeben více protáhlý na délku ve tvaru miniaturního mohawka;
- Pokud se podíváte na kuřata jako celek shora, pak pavlovické plemeno kohoutů má o něco větší a jasnější vzor na křídlech a hřbetě;
- Slepice létají rychleji a rovnoměrněji než kohouti, kterým trvá růst déle a mohou mít na těle velké, snadno viditelné holé plochy;
- Nohy kohoutků jsou obvykle větší a delší než u slepic;
- Nemůžeme nezmínit často používaný „lidový způsob“ určování pohlaví jakéhokoli kuřete - opatrně jej zvedněte do vzduchu jednou nohou hlavou dolů. V tomto případě bude slepice tisknout hlavu nahoru, k hrudi, a kohout spíše natáhne hlavu dolů a do stran, jako by hodnotil situaci.
Mezi hrubé nevýhody pavlovianského plemene, kdy jsou ptáci obvykle odmítáni, patří následující příznaky:
- úplná absence hřebene nebo hřebene rozloženého v různých směrech, který narušuje vidění;
- nohy bez peří;
- žádné vousy;
- přítomnost pátého prstu nebo mozkové kýly.
Charakteristika pavlovského plemene kuřat s fotografiemi
Plemeno je považováno za okrasné vaječné plemeno, protože navzdory své nadpozemské kráse je pavlovické kuřecí plemeno schopné snést 150 až 170 vajec ročně. Vejce začíná klást v průměru ve věku kolem jednoho roku. Vejce jsou bílá a někdy krémová, hmotnost vajec je na takové malé ptáky poměrně velká - 50-65 gramů. Chuťový profil vajec je vynikající, přičemž většinu vejce tvoří žloutek.
Kohouti pavloviánského plemene rostou poměrně rychle a do šesti měsíců dosahují hmotnosti 1200 až 1500 gramů.
Nosnice mají dobře vyvinutý instinkt líhnutí a jsou velmi starostlivými matkami, které dojemně vychovávají a odchovávají svá mláďata.Líhnivost je asi 90 % a míra přežití kuřat je ještě vyšší – asi 95 %.
Obecně jsou ptáci tohoto plemene velmi přítulní k lidem, rádi navazují kontakt a komunikují, i když mají spíše neklidný a aktivní charakter.
Vytrvalost těchto ptáků je také zázrak. V mrazivých teplotách -36°C se neschovávají kurník, ale raději dobrovolně nocují na větvích stromů a na plotech. Díky bohatému péřovému krytu vůbec nenamrzají.
Konečně barevné variace pavloviánského plemene jsou poměrně pestré. Chovatelé mají zlaté, stříbrné, kouřové, černé, bílé, porcelánové, lososové a žluté variace ptáků.
Zlatý
Pavlovský zlatý je v současnosti jednou z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších odrůd pavlovského kuřecího plemene. Jedná se o jednu z těch barev, jejichž vycpaná zvířata se dochovali dodnes a podle nich byly kdysi vybrány vhodné exempláře pro chov plemene. Na fotografii níže jsou zachovalí vycpaní kohouti a slepice pavloviánského plemene a na jejich pozadí je živý moderní kohout.
Obecná hlavní barva opeření je zlatá. Na špičce téměř každého pírka je černá skvrna poměrně pravidelného tvaru. Na některých částech těla nabývají skvrny dosti výrazného vzhledu latinského písmene V. Hřeben a kotlety s vousy mohou být černé nebo pestré. Je však obtížné vyjádřit slovy všechnu barevnost tohoto peří, pro které byli ptáci lidově nazýváni „zlato“.
stříbrný
Pavlovské stříbrné plemeno je druhým nejrozšířenějším plemenem a právě toto zbarvení bylo nalezeno i mezi starými obrázky ilustrujícími představitele pavlovského plemene kuřat.
Kuřata a kohouti této odrůdy mají převládající bílou nebo stříbrnou základní barvu opeření. A stejně jako zlatá kuřátka jsou po ní rozesety černé skvrny různých velikostí a tvarů a vcelku pravidelného vzhledu.
Jiné odrůdy
Je známo, že pavlovické plemeno mělo jiné barevné variety, ale ty jsou mnohem méně časté a často jsou odmítány pro nesplnění toho či onoho požadavku standardu plemene. Bílá pavlovská kuřata jsou však poměrně běžná - barva jejich peří je v souladu s názvem sněhově bílá.
Někdy existují takzvaná porcelánová pavloviánská kuřata, jejichž barva opeření je tak pestrá, že je obtížné upřednostnit některou barvu. Podívejte se lépe na fotografie těchto krásek a posuďte sami, jak vypadají.
Docela zajímavá jsou žlutá pavloviánská kuřata, jejichž barvu můžeme nazvat spíše červenou nebo plavou.
No a nakonec jsou tu černá pavlovská kuřata, která se do značné míry podobají svým blízkým příbuzným – sibiřským můrám.
Chov kuřat
Ne nadarmo je pavlovské plemeno kuřat velmi oblíbené, protože kromě svých vysokých dekorativních vlastností a poměrně vysoké produkce vajec pro okrasné plemeno jsou tito ptáci velmi nenároční na své životní podmínky. To, co opravdu potřebují, je hodně prostoru pro pohyb, protože tato kuřata jsou neuvěřitelně energická. Proto je raději nechovat v klecích.Nejdůležitější je poskytnout jim volný výběh na dostatečně velké ploše, protože nedostatek procházek na čerstvém vzduchu může nepříznivě ovlivnit zdraví pavlovských kuřat.
Kohouti pavloviánského plemene se chovají docela klidně, pokud žijí ve velkém prostoru, ale ve stísněných podmínkách je třeba je oddělit, protože sami nemusí sdílet životní prostor.
Kuřata pavloviánská jsou na potravu nenáročná a v létě se potravou dokážou prakticky zajistit. V zimě samozřejmě vyžadují obvyklou výživnou stravu s vitamínovými a minerálními doplňky. Ujistěte se, že máte křídu, skořápkovou skálu a písek, ve kterých kuřata milují plavání.
Jak vidíte, chovat a chovat pavlovské plemeno kuřat není příliš obtížné, ale pokud si budete přát, můžete se nejen zapojit do rozšiřování národního dědictví, kterým toto plemeno kuřat je, ale také získat to potěšení je obdivovat, neboť stejně jako další chutný a zdravý doplněk na stůl v podobě masa a vajec.
